• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

Duben 2011

déšť 5

17. dubna 2011 v 14:12 | Elizabeth aletwi
Chtěla bych upozornit, že v průběhu příštího týdne moh do tohoto článku přidat další část (do nadpisu napíšu:
déšť 5 - 1. i 2. část)

Ingrid už před hodinou dorazila do školy, když Amy s Richem začaly snídat. Míchaná vajíčka.
,,Co chceš dneska dělat?"
,,Nadtím sem nepřemýšlela" promluvila poněkud smutně ,,Asi hledat na internetu"
Richard mlčel. To co se mu stalo včera mu přišlo jako sen. Pohlédl na Amalii - sklopenýma očima soustředěně pozorovala talíř. Kruhy pod němi prozrazovaly nedostatek spánku. S mastnými vlasy vypadala hodně špatně. Rich chvíli uvažoval, zda ji má odvézt do nemocnice. Rychle tu myšlenku zahnal, věděl že je jen smutná a nepotřeboval žádnou histerickou scénu.
Amy vstala od stolu. Kabelku si hodila na rameno, šla do kavárny. Vyšla z hotelu, přešla ulici a vztoupila do restaurace. Zapnula počítač. Vůbec netušila, co má hledat. Pomatovala si jen rozmazané obrázky. Bylo tam hodně stromů - asi v lese (Přišlo jí to jako v pohátce o červené karkulce. Žila byla jednou jedna holčička...). Pomatovala si, že často jezdily do nějaké Německé vesnič.
Hlasitá melodie. Amalie uslyšela hlasitou melodii. Mobil! Zmáčkla tlačítko a dala si telefon k uchu.
,, Amy, Hned jak zavěsim vyndej z mobilu baterku sejdeme se na náměstí." Hovor evidentně skončil. Amy nechápala, přesto vyndala baterii z mobilu a rozběhla se k náměstí. První uličkou, pak druhou, zahla doprava. Dostavila se tam. Rich už tam stál. Amy si to zamířila přímo k němu.
,,Pojď támhle je auto" řekl jí
Jestli měla Amalie s těmi lidmy pravdu, pak měli problém. Chvilku potom co odešla z hotelu, totiž Richardovi zazvonil telefon. Byli to jeho kolegové a chtěli vědět kde je.
Do něčeho, mobily se přeci dají vystopovat, ne? - Došlo mu. Zavolal Amalii a odvezl auto za náměstí. Když tam teď takhle stál přišlo mu to celé padlé na hlavu. Věděl jaká šílenost je tomu věřit, zároveň věděl také jaká šílenost je tomu nevěřit.
---
,,Kam mám jet?" zeptal se Rich Amy, které právě došlo, co se asi stalo.
,,Přbližně?" chvíli přemýšlela ,,směr Plzeň, dál uvidíme" řekla.


jak si představuji nadpřirozené bytosti

14. dubna 2011 v 13:20 | Elizabeth Aletwi |  něco o nás
Takhle si představuju nadpřirozané bytosti. Pokud vás napadne co bych mohla dodat, prosím napište do komentářů.
upír
Hrdý, tajemný gentelman, s vybraným chováním, obvykle oblékaný v černé barvě, s křídově bílím obličejem. Aby přežil musí pít krev. Má dobrou paměť.
pekelník
Lstivý, úlisný, mužík, který umí přesvětšovat lidi a má na ně odhad. Tmavší pleť není podmínkou, ale je nejobviklejší. Získává duše do pekla.
vodník
Veselá postavička s výrazně červenou pusou a bílobíle bílími vlasy. Je velmi zručný. Radost mu dělá topení lidí, kterému nedokáže odolat.
čarodějnice
Červené vlasy, větší nos, zářivě zelené oči. Dělá si v podstatě co chce. Může dělat různé kouzla, trvá však nejméně rok tréninku, než dokáže bezchybně provést i nejjednoduší kouzlo. Obvykle velká citlivka.
princezna (ne ta opravdová co může vládnout nějaké zemi)
Blondýna přitahující muže, kteří se do ní obvykle beznadějně zamilují. Miluje peníze a přepych (pro ten by udělala cokoli)
andělé
Hlavní poznávací znak těchto bytostí jsou modré očí. Obecně mají velmi příjemnou povahu. Umí se zneviditelnit a přenášet. Jsou stydlivý. Mají víc štěstí jak rozumu.

mrak5 - 1část a 2 část

8. dubna 2011 v 19:35 | elizabeth aletwi
Ingrid pomaloučku otevře oči. Zvedne hlavu, aby se podívala na hodinky, okamžitě ji však padá zpátky. Chce se jí ještě spát. Má velice špatnou náladu. Oči mokré od slz pomalu usychají. Už to nemůže hrát na všechny tři strany. Ztrácí se ve vlastních lžích. Častokrát neví co si vymyslela a co je pravda. Má chuť rozmlátit si hlavu o zeď nad sebou. Co se asi stane až umře? Bude za ni někdo plakat? Mamka ano, taťka asi taky, kamarádky - možná. Nikdo ji však nebude znát. Zavřela oči a opět usnula.
,,Stávej!" řekla Agáta
Asi už budu muset -pomyslí si Ingrid

Do školy dorazily asi v půl osmé. Ingrid si sedla na židly a začala dopisovat úkoly. Pozorovala v okně mraky které pluly po obloze.
Dveře třídy se rozleťely. Podle hlsu bylo Ingrid jasné, že přišli kluci. Nevnímala je.
,,Ahoj cvoku" rukou jí schodil ze stolu pár věci
To je debil -říkala si
Najednou ucítila něčí ruku na rameni. Instinktivně po ní za sebe hmátla, a klukovi, v které poznala Dušana. Tomu nezbilo nic jinýho než jít dopředu. Ingrid měla velký vztek, tak ho vší silou strčila dopředu. Dál ho už nevnímala, jelikož pokračovala v praní. Nebo praní, kluci utíkali a ona je chytala.
Hra postrádala jasných pravidel, což mělo za následek, že to většina žáků pojala jako: všichni poti všem.Třída, kde vzduchem lítaly křídy i mokrá houba, se pomalu naplňovala, tak jak postupně přicházely další kluci a holky. Zazvonilo. Bitva tím zkončila. Šli se zahladit stopy.
Učitelky vešla do třídy společně s... Dušanem.
A do háje -říkala si Ingrid- ten idiot
,,Ingrid, pujdeš se mnou, prosím?!" řekla třídní, která svou postavou připomínala malého hrocha
Vyšli na zpátky na chodbu.
,,Můžeš mi říct jediný rozumný důvod,proč si mu zlomila ruku?" zařvala na ni. Po této otázce mlela ještě něco, ale to už Ingrid neposlouchala.
tohle já nemám za potřěbí -pomyslela si. Naštvaným krokem odcházela pryč.
Věděla přesně kam pujde.
- - -
Crrrr.....
Zvonila Ingrid doma u dveří. Zevnitř vykoukl překvapený obličej jejího táty.
,,Co, tu děláš? Diť" na chvíli se odmlčel ,,Diť máš být ve škole"
,,Mám, ale nechci"
,,Jenže ty tam chodit prostě musíš" a začínal nebezpečně rudnout ,,volám do školy"
Dobře, plán Bé -řekla si
Vytáhla mobil a rozešla se. Chvíli do něj za chůze mluvila, a pak zahla do úzké uličky spojující tuto pěšinku se silnicí.
Na první pohled vypadala docela klidně. Pod povrchem to v ní všakvřelo. Vztek, zmatenost i lítost. Co to vlastně udělala? Znovu se dostavil klaustrofobický pocit. Teď nemá na výběr. Už se nemůže vrátit, dřív nebo později by k tomu ale stejně došlo.

nekopírovat