• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

déšť 4

22. března 2011 v 20:53 | elizabeth aletwi
Tahle kapitola mi trvala nějak dlouho - já tak nesnáším rozhovory. Doufám že se bude líbit.

Amy stojí u automatu na nápoje ze kterého si bere plastový kelímek s kouřící kávou. Bojí se jít domů. Přes velké okno vedle sebe unaveným pohledem pozoruje krajinu. Asi doufá že uvidí přicházet svou dceru.
Je chladno. Ze stromů padá nádherně zbarvené listí. Je vidět velký kus okrajové části města. Domečky a vily skrčené v zahradách chrání jejich obyvatelé před nepřízní počasí. Před nepřízní osudu však uchrání jen těžko.
,,Neříkala si, že jdeš k zubaři?" ozve se za ní
Amy se lekne, uskočí a stuhne. Zarudlýma očima pohlédne na člověka za sebou.
Richard -oddechne si- musim mu to říct
,,Něco se stalo"
To vidím -pomyslí si Rich
,,Včera se ztratila Anastazie a dnes mi jeden policista oznámil, že nemůže zahájit pátrání a kdybych byla chytrá tak vypdnu někam hodně daleko" konečně Amalie větu kterou si tak dlouho připravovala. Slzy ji tekly proudem. Nebyla schopná normálně mluvit. Přes tlumené vzlyky se jí však podařilo vyslovit další větu: ,,Jdu domů si zbalit své věci."
,,Nenapadlo tě, že ti prostě lhal?" povytáhl obočí Rich
,,Proč by to dělal? A i kdyby, já si nepomatuji téměř nic ze svého dětství. Nevím ani kdo byli moji rodiče. Třeba se v té době stalo něco důležitýho? To je podle mě ten důvod proč Anastazii unesli. Já tu prostě nezůstanu jen tak sedět a čekat a si promě příjdou" Amy se dívala na kamennou podlahu místnosti
,,Tak dobře, věřím ti a dokonce s tebou vyjímečně souhlasím - když nevíme kdo za tím je, nemůžeme utéct protože nevíme kam se schovat, aby nás nenašli. Pujdu si první zbalit já, nebo ty?" řekl vědom si strachu, který Amálie nepochybně cítila po zmizení Stázky. Nechtěl ji nechat samotnou.
,,tohle mě napadlo taky" řekla tenkým, ale udiveným hlasem ,,A první si zbalíš ty - alespoň nebudeš mít čas si to rozmyslest"
Amy překvapilo, když Richovi netrvalo balení ani deset minut. Potom zastavili u jejího domu. Šla napřed a on mezitím vybral nějaké peníze jednk se svojí karty, a jednak s její. Překvapovalo ho jak je ta holka důvěřivá. Když jde o prázdný obal od čokolády vyslýchá ho snad hodinu jestli jí ji nesnědl a teď mu dá do ruky snad všechny své úspory. Klidně teď mohl vzít kreditku a utéct. Vzal peníze. Vydal se k Amálii.
Richard došel před dokořán otevřené bytové dveře, když tu uslyšel uši rvoucí výkřik. Okamžitě vběhl dovnitř. Spatřil ji stát s vytřeštěnýma očima a koukat na zeď.
,,Co se děje děje, že tak řveš!?" zeptal se trochu naštvaně trochu úlevně
,,P-p-pavouk" odpověděla trochu roztřeseným hlasem, ukazujíc před sebe. Rich kroutil hlavou ze strany na stranu, přičemž jen-tak-tak zadržoval smích.
O 4 hodiny později vystupavali z vypujčeného auta, aby se vyspali v hotelovém pokoji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat