• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

mrak 3

18. února 2011 v 22:30 |  elizabetin příběh

,,Takže dnes budeš spát u kamarádky?" Zeptala se Petra Ingrid
,,Jo, hned po šachách mami"
,,Ani teď nevynecháš? Vím že tě to baví, ale neměla bys to přehánět." Řekla Petra starostlivě
,,To už nemůžu dělat vůbec nic?" Vyrazila ven a bouchla dveřmi v hraném naštvání.
 Vyrazila do školy. Jakmile však byla z dohledu, začala rozdýchávat dnešní hádku. Moc dobře věděla, že mamka měla jen starost. Zaklonila hlavu a zavřela oči, aby vypudila myšlenky s hlavy.
Usmála se, ani nevěděla proč. Možná kvůli škole - Těšila se tam. Rychle se podívala na hodinky: Tři čtvrtě! (vyděsila se) musím chvátat. -Přidala do kroku.
Podívala se na cestu, která křížila její pěšinu. Někdo tam šel. Džíny, světlá bunda, dlouhé rozpuštěné oranžové vlasy -Agáta!- došlo Ingrid.
Zamávala na ní při čemž se zastavila, aby počkala až jí dojde.
 ,,Jako obvykle na čas?" Řekla s ironickým úsměvem na tváři Agáta.
 ,,Zato u tebe je to výjimka. Co se stalo? Hlásily v rádiu konec světa?, nebo vybuchl Říp a ty sis to prostě nemohla nechat ujít?" oplatila jí to Ingrid
 ,,Byla sem u doktora" usadila Ingrid kamarádka
 Obě zrychlily chůzi (učitelé sice chodí pozdě, ale nedá se na to spoléhat).
Do školy dorazily obě udýchané a splavené (samozřejmě že na učitelku čekaly ještě deset minut- to si ten ranní tělocvik mohly klidně ušetřit).
 ,,Dobrý den, posaďte se" Řekla Hojdarová
Horší ubrus už doma nenašla -okomentovala si Ingrid její styl oblékání
,,Napište si téma dnešní hodiny: starověký Egypt" Ingrid vzala do ruky pero, a aby to nevypadalo, začala psát: bla, bla, bla.
Hojdarová podala klukovy v první lavici ovladače, ať spustí video. ,,Až to tady Dušan spustí, uvidíme dokument o mezopotámii."
A pak člověk nemá mít čtyřky -pomyslí si Ingrid
,,teď už k tomu nebudu nic říkat" poznamená učitelka
Film se spustí a Hojdarová si stoupne před obrazovku kde začne něco kecat.
To už Ingrid nevydrží: ,,Před chvíli jste říkala, že k tomu už nebudete nic říkat"
,,To ano, ale musíme se přece nějak zorientovat v čase" přijde blíže k Ingrid
Ať se nepodívá do mího sešitu -myslí si žačka. Pak už jen bezmocně sleduje jak oči Hojdaroví sjíždí dolů k jejímu sešitu.
,,Máš velice zajímavé poznámky, dej mi studijní průkaz, budu se na tebe muset zeptat tvý třídní učitelky"
Di do prdele babo(nejradši by řekla Ingrid) stejně odsud v patnácti vypadnu. Už se nemůžu dočkat. Derou se jí slzy do očí, které se ze všech sil snaží potlačit. Zatíná zuby: nenaštvu se, neodejdu.
Crrrrrrrrrrr-zazvonil zvonek, jako pro valnou většinu studentů i pro Ingrid tento zvuk znamenal vysvobození.

Zbytek vyučování uběhl jako voda a brzy už čekala před školou na svého trenéra, který by ji mohl odvézt na druhou stranu města, kde v jedné z budov bude moct cvičit. Tentokrát však
nepřijížděl autem trenér, ale Ben. Ingrid byla zmatená- Stalo se něco? -uvažuje. Jakmile vozidlo zastavilo, ihned si nastoupila. Sedla si na jednu se zadních sedaček a snažila se potlačit instinktivní strach z otázky: ,,Stalo se něco?"
,,Ne, nestalo, jenom dnes budeš cvičit trochu něco jinýho než seš zvyklá."
,,Co to bude?" zajímala se
,,Dostat z lidí informace aniž by si něčeho všimly."
Hlas se mu v jednom místě zvláštně zlomil následkem čeho Ingrid dostala blíže neurčitelný pocit že je něco špatně.
No alespoň budu schopná zítra absolvovat tělák. - napadlo ji přičemž se musela usmát
Zastavili u centra města.
,,Tvým úkolem bude o nějakém člověku tady získat co nejvíc údajů: jak se menujou, příbuzenstvo, názory, co dělají a můžeš zkusit i rodný číslo. S sebou si můžeš vzít poznámkový blog a propisku."
Ingrid odkráčela. Ben vzal do ruky mobil a vytočil plukovníkovo číslo. Muselo jít o něco vážného za tuhle půl hodinu ho prozváněl nejméně desetkrát.
,,Haló" ozve se z přístroje
,,Tady Tronik" představí se Ben příjmením ,,Co jste potřeboval?"
,,Volal jsem už Nightový a Valitovy nikdo o tom nic neví, ale ty bys možná mohl někdo dal našemu kontaktu nařízení, aby ignoroval zmizení jisté Anastázie Černé, přišla to ohlásit její matka Amálie téhožpříjmení."
,,Ne, o tom nic nevím." odpověděl Tronik
,,Dobře, stejně sem tam už poslal Valita - měl by to prověřit" plukovník zavěsil
Když sme mu to nerozkázali my, kdo teda? -napadlo Bena
,,Tady to máš" Přerušila Ingrid jeho proud myšlenek. Vzal si z její ruky bloček s poznámkami o člověku jménem Rudolf.
Jako v transu odvezl Ben Ingrid ke kamarádce: ,,Naschle" rozloučila se s ním
Nakonec Ben dospěl k překvapivé avšak logické myšlence, kterou ať se snažil jak chtěl, ne a ne dostat s hlavy: Mezi náma je špeh!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat