• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

déšť 3 -1.část a 2. část

5. února 2011 v 10:35 |  elizabetin příběh
Asi bych měla vysvětlit proč sem tuhle kapitolu udělala na 2 části. Má to jeden jednoduchý důvod: dala sem si na nový rok předsevzetí že každý týden (tedy alespoń 4krát do měsíce) napíšu jeden článek (blbí nápad, ale nechce se mi to porušovat). Do příští soboty sem dám druhou část případně spojím s tou první.
Takže tady máte tu druhou část. Hezké počtení.

 Kolem osmé hodiny ranní my přišla Amy do práce. Snažila se nevypadat jako by ji někdo právě polil studenou vodou ikdyž to moc nevycházelo.
 ,,Ahoj" pozdraví svého přítele. Zítra tomu bude přesně čtvrt roku co spolu chodí.
 ,,Ahoj" odpoví jí a jemně políbí na tvař
 je strašně milí -pomyslí si. Přesto se mu však vykroutí z obětí. Začne sledovat jeho výraz. Vypadá ustaraně,asi si na ní něčeho všiml. 
 ,,Není ti něco?" zeptal se. Amy trochu vyvádělo z míry ja se na ní díval. Nicméně tuto otázku čekala a tak si předem připravila odpověť:,,Bolí mě zuby, dneska jdu k zubaři." Byla špatná lhářka nejradči by si za svůj herecký výkon nafackovala.
 Okolo půl jedenácté se jí podařilo odejít z práce. Měla ještě hodinu a půl času, přesto však zamířila na smluvené místo. Měla neodkladný pocit že si ho ještě před schůzkou musí zkontrolovat. Přišla na roh náměstí a začala se rozhlíže.
 Všeho všudy tam bylo asi 15 lidí. Každý z nich nikam pospíchal. Jakmile jeden odešel přišel druhý. Zrak zaostřila protilehlý konec. Ten policajt stál tam a pozoroval jí.
 Co tu dělá takhle brzo? přemýšlela
  Na druhé straně náměstí stál Xavier, který si kladl tutéž otázku
 Je to vůbec ona? Zadíval se na ní pozorněji. Až teď si uvědomil že si ji vlastně vůbec neprohlédl. Měla světle hnědé vlasy pevně zavázané vzadu na hlavě do culíku. Byla trošku při těle, ale díky jejímu oblečení Xavierovi přišlo spíš jako plus než mínus.
 Velice pozorně s ho prohlížela a čekala co udělá. Po chvíli však stratila trpělivost. Zamířila si to rázným krokem přes náměstí rovnou k němu.
 Co jí teď mám říct? To jsem si měl rozmyslet dřív! Asi budu muset improvizovat. (říkal si)
 Už byla jen pár kroků daleko. Xavier otevřel pusu aby něco řekl.
,,Nepujdem jinam?." Nepustila ho ke slovu. Chtělo se mu říct: ne. Ale neřek to - dovtípit se že tato otázka byla řečnická by dokázalo kde jaké mimino.
 ,,Kam jdem?" zeptal se ve snaze mít alespoň trochu přehled.

,,K řece" odpověděla
Procházeli ulicemi, sledovali lidi kteří se bavili, smáli, mračili, mijeli je. Každý s nich tady byl z jiného důvodu každý měl svůj vlastní příběh. Amy teď však myslela na svou dceru. Na to, jak se dál bude odvíjet její příběh. Ještě si úplně neuvědomovala že je někde pryč. Přesto byla zoufalá a hlavou jí výřila spousta otázek.
 Kde je?, Není jí něco?, Proč se to stalo?  Aktualně Amy však trápila hlavně jedna: Co po mě chce ten policiajt a proč mi to neřekl rovnou?
 Oba scházeli schodami k řece. Xavier (podle Amy nechutně obtloustlý buran) sledoval řeku jak si hraje s klacky a listím do ní spadnutých: občas je mírně nadhodila jako by s nimi chtěla hrát košíkovou, jindy potopila jako při vodním pólu. Pomalu zcházeli dolů a řeka se čím dál tím víc přibližovala. Uměrně tomu se naneštěstí zkracoval čas který měl Xavier do okamžiku kdy bude muset s pravdou ven. Děsilo ho to.
 Sešli ze schodů a posadili se na lavičku.
,,O čem jste se mnou chtěl mluvit?" Nutila se Amy do klidu.
,,O mé práci"
 Ne, neodejdu, počkám co z něj vypadne. -přemlouvala se
,,Asi před pěti lety sem dal pokutu jednomu mladíkovi pokutu - byla to běžná banální záležitost, proto jsem byl dost překvapenej když mi kvůli tomu volali nějací lidi abych o tom smazal všechny záznami a že dostanu nějaký prachy."
no skvělí, ještě začni vyprávět historky ze svého života- kroutila hlavou Amy
,,Řekl sem si- co mi to udělá? a peníze se hodí vždycky navíc když je to takovej balík. Tak sem to udělal. Byl sem hodně překvapenej když mi ty peníze přišli, nevím jestly to má souvislost, ale velmi brzy sem byl povýšen.V průběhu pozdějších let mi zavolali ještě několikrát vždy s podobnou prozbou - něco vymazat. A to je právě i váš případ."
 Neví někdo číslo na nejbližší nejbližší nemonici, konkrétně psychitrické oddělení? Chybí jim tam jeden pacient. -Vztala Amy a odcházela
 ,,Počkejte, mám důkaz" řekl (teměř zoufale) Xavier

Přečkám ještě ten váš důkaz, ale pak jdu -chtěla říct
 ,,Mají mi zavolat jestli vše dopadlo dobře, můžu to dát nahlas" Xavier lovil v tašce a po chvíli z ní vytáhl dotykový mobil. Čekali až zazvoní. Konečně, za patnáct minut se z telefonu začala ozývat uširvoucí melodie. 
 Policajt to zvedl a dal na reproduktory:,,Je tam pan Xavier?" ozval se hlas
,,Ano, u telefonu." odpověděl Xavier
,,Jak to dopadlo?"
 ,,Dobře, myslím že můžete v klidu poslat peníze"
 ,,Radši si to ověříme" Potom sluchátko oněmělo
,,A to vám mám jako věřit?" zakřičela Amy
,,Myslím že nemáte moc navíběr. Pokud mají vaší dceru nenechají vás po světě pobíhat moc dlouho. Být vámi něka se uklidim." ikdyž to udělám i tak -pomyslel si a zašklebil se
 Tohle bylo na Amy moc . Věděla že jsou dvě možnosti- buď je ten policajt blázen(jenomže kdo by mu pak volal), nebo má pravdu. Usedavě se rozbrečela.
 ,,Nevzpomínáte si na nic,může to být třeba z dětství proč by vám chtěl někdo ublížit?"
Přerušil její vzliky Xavier.
Jak bych mohla když si nic do svích patnácti nepomatuju!!! -chtěla na něj zařvat, zmohla však jen na:,,Děte pryč,jděte ode mě!!"
 ,,Tak nic, já chtěl jen pomoc" Zvedl se z lavičky a odešel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LadyDariel LadyDariel | Web | 8. února 2011 v 16:03 | Reagovat

ahoj tady Dar z libere, to jsi mi ty posílala ten obrázek do soutěže? ja jen jestli ybs mi to nemohla poslat ještě jednou aj to nějak nemužu najít :(

2 dark-dragon dark-dragon | Web | 11. února 2011 v 17:43 | Reagovat

pravda,alan je slušný herec..i když mě de spíš o postavu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat