• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

Stíny 9

7. listopadu 2010 v 16:38 | Caroline
 ,,Co s nimi hodláš udělat?"ozval se hlas.
 Stín ani nemusel zvedat hlavu, aby se podíval na svého návštěvníka. Stejně věděl kdo to je.
 ,,To není tvoje věc, Alkatrezi."odsekl. Nejvíc ho štvala jeho drzost.
 ,,Že není? Musím ti připomínat, že ohrožuješ celou naší komunitu?!"
 ,,Nepřeháněj. A odkud víš o mých zajatcích?"zeptal se, i přesto, že znal odpověd.
 ,,Mám svoje zdroje." Alkatrez se pohodlně uvelebil v nejbližším křesle. Plamen svíce osvítil jeho mužnou tvář s tvrdými rysy. ,,Neodpověděl jsi mi na mou první otázku."dodal.
 ,,Nemáš tu co dělat. A už vůbec se nemáš plést do mých záležitostí!"
 ,,Naopak, Sajieli. Jen požaduji vysvětlení."
 Sajiel si povzdechl. Asi nemá na výběr. ,,Neměl jsem důvod je zabít. Oni jsou výjimeční, copak to nechápeš? Mohou nám pomoci k vítězství."
 ,,To jsi celý ty. Nejdřív konáš a až pak myslíš." Alkatrez se posunul blíž. ,,Je to člověk, Sajieli, vzpamatuj se! Co by se stalo, kdyby utekli?! Převrátili by celou říši naruby!" 
 ,,Oni neutečou. O to se postarám."odvětil klidně.
 ,,To bych ti radil. Jinak budeš mít velké problémy." Alkatrez vstal a dal se na odchod. Naposledy se otočil: ,,pamatuj na to." A bez dalšího slova odešel.
 Stín se s ne příliš dobrou náladou začal opět věnovat dosavadní činnosti. Všichni si to moc berou. A budou koukat, až je osobně dovedu k vítězství! pomyslel si.

 Ozývalo se jemné šustění, jak bosá dívka ladně a elegantně běžela po trávě. Slunce svítilo a i mezi stromy v lese na zem dopadaly kužele světla. I na dálku bylo dobře rozeznat dívčiny třpytící se blonďaté vlasy a ona vypadala jako princezna.
 Dorazila do stínu pod malý strom. O pár kroků dál stál obyčejný dřevěný domek, skoro identický s ostatními ve vesnici. Neváhala a zaklepala na dveře.
 Zevnitř se ozvaly kroky, které díky svým uším nemohla přeslechnout. Rychle si ještě upravila vlasy a oprášila oblečení.
 Dveře se otevřely a odhalily znuděně vypadajícího mladíka, který se ihned co uviděl dívku zatvářil překvapeně. ,,Elearo,..."začal ohromeně ,,...vypadáš úžasně."
 Dívka vykouzlila úsměv: ,,Díky."
 ,,Já...co...co si chtěla?"koktal a neustále si ji prohlížel.
 Eleara zvážněla. ,,Jde o Keraje a Adrianu."
 ,,Máš o nich nějaké zprávy?" mladík konečně vylezl z domku a zavřel dveře.
 ,,Právě že ne. Muselo se jim něco stát, Seku." Eleara vypadala utrápeně. ,,Všichni to berou na lehkou váhu, ale já si myslím, že se Keraj do něčeho zamotal. Znáš ho přece. Musíme je najít, pokud ještě nejsou..."zarazila se a polkla.
 ,,Jsou naživu, určitě."snažil se jí Seku utěšit. ,,Ale vůbec nevíme kudy šli a..."
 ,,A proto jdu za tebou."přerušila ho.
 ,,Jen proto?"Seku vypadal naoko zklamaně.
 Eleara se musela usmát. ,,Jsi přece dobrý stopař, jeden z nejlepších. Prosím, pojď do toho se mnou."
 ,,Samozřejmě že jdu! Nenechám tě samotnou."prohlásil rozhodně.
 ,,Děkuju."dívka ho s úsměvem popadla za ruku a společně se vydali pryč.
 Šustění bylo tentokrát hlasitější, protože po trávě běžely ne jedna, ale dvě postavy nepřirozeně blízko u sebe. Slunce kreslilo jejich stíny na trávník a ty se pohybovaly stejně ladně jako ti dva. Černovlasý mladík a blonďatá dívka...

 Kamínek zcela neslyšně dopadl na hrubou a špinavou zeď. Zase vedle! mračila se Adriana. Snažila se totiž trefit do vlastnoručně vyškrábaného terče, což se jí ovšem zatím nepovedlo. Míření jí opravdu nešlo.
 Keraj, neustále chodící dokola místností si všiml o co se snaží. ,,Dovolíš?"sebral kamínek a jedním rychlým švihnutím ruky se trefil přímo doprostřed.
 Adriana ho se zájmem pozorovala. ,,Kdo jsou tvoji rodiče?"vyhrkla.
 ,,Cože?"
 ,,Nemůžeš mít rodiče elfy. Čí jsi syn?"
 Keraj se posadil. ,,Mým otcem je Rholios, jak jsem ti říkal, ale má matka není Aziara."odmlčel se.
 ,,A kdo tedy?"
 ,,Myslím, že se jmenovala Reisa. Nikdy jsem ji nepoznal, jelikož umřela při mém porodu. Znám ji jen z otcova vyprávění."
 ,,Byla člověk, že?"
 ,,Ano. Rholios ji poznal při jedné ze svých cest mezi lidi. Byla prý velmi krásná a otec se do ní ihned zamiloval..."
 ,,Počkat. Tvůj otec chodil mezi lidi?"přerušila ho dívka.
 ,,Jo,"přitakal Keraj, ,,většinou v utajení, ale bylo velmi snadné skrýt elfí původ. Takže, když ho matka tak okouzlila, rozhodl se vzít práci na statku, kde bydlela se svým otcem. Reisa si Rholiose taky oblíbila a... jistě si domyslíš, co bylo pak." odmlčel se. ,,Když jsem se narodil a matka zemřela, vzal mě můj otec zpátky k elfům, kde mě se svojí novou manželkou vychoval."dokončil.
 ,,A Eleara?"zajímala se Adriana.
 ,,Co je s ní?"
 ,,Je taky napůl člověk?"
 ,,Ne, ona je čistokrevná. Její matka je Aziara."dodal poněkud sklesle.
 Dívka se zamyslela. ,,Kdo všechno to ví?"
 ,,Jen otec, nevlastní matka, já, Eleara, Seku a teď už i ty."
 ,,Víš co nechápu? Proč k tobě byl otec tak upřímný? Proč ti jednoduše celý život netvrdil, že jsi úplně normální elf?"
 ,,Je jasné, že jsem jiný. Pro mě, i pro ty, co se mnou tráví každý den."řekl prostě.
 Nastalo ticho. Dlouhé ticho, náhle přerušené jediným táhlým zvukem. Kov zařinčel o podlahu.
 Oba dva vyskočili a naslouchali. Je možné, aby strážní byli tak neschopní, že jim upadl meč? ptala se Adriana sama sebe. Dlouho se nic nedělo. A pak ticho prořízl další podobný zvuk. V Adrianě zahořela jiskřička naděje. Někdo se je snaží zachránit!
 Ale to už uslyšela dusot spousty bot, jak přibíhali další Stínové. Z druhé strany jejich dveří se ozvalo ,,honem!", následované zarachocením klíčů. Dveře se odemkly a otevřely. Hleděli na udýchanou Elearu a Seka.
 Adriana se zaradovala a Keraj se ihned začal ptát. ,,Teď na to není čas."zarazil ho Seku a z tónu jeho hlasu se daly vyčíst obavy. Ve vězeňské chodbě je totiž obklíčili Stíni. Bylo jich hodně a mířili na ně kušemi.
 ,,Elearo...? Víš co máš dělat." řekl Keraj. Ta jen přikývla.
 ,,Je to moudré? Mohlo by se jí..."strachoval se Seku a Adriana naprosto netušila o čem je řeč.
 ,,Ani hnout!"zaburácel vysoký Stín v předu.
 ,,Vidíš snad, že by se někdo z nás hýbal?!"vyjel na něj Keraj.
 Adriana mezitím pozorovala Elearu, která vypadala, jako by se na něco usilovně soustředila. Měla zavřené oči a pevně semknuté rty.
 Seku právě pokládal svůj ukradený meč na zem a po chvíli ho kopnul Stínovi.
 A najednou se svět kolem Adriany roztočil. Nevěděla, kde je nahoře a kde dole a začalo se jí dělat špatně. Potom ji zahalila hustá tma a v příštím okamžiku se ocitla někde úplně jinde. Když překonala nevolnost, rozhlédla se. Vedle ní se objevil i Keraj, Seku a Eleara, která se v bezvědomí hroutila k zemi. Naštěstí ji zachytil Seku a přitiskl si ji k sobě, jako by ji už nikdy nechtěl pustit.
 Adriana vůbec nechápala, co se děje. Před chvílí byly tam a teď jsou tady, někde na jiném místě v lese. V hlavě měla naprostý zmatek.
 Eleara se v Sekově náruči začala pomalu probírat. Zamrkala a otevřela oči.
 ,,Není ti nic?"strachoval se ihned Seku.
 ,,Ne."namáhavě se usmála. ,,Povedlo se?"
 ,,Ano, jsi úžasná."lichotil jí.
 ,,Děkuju."znovu vykouzlila úsměv. ,,Už mě můžeš pustit."dodala.
 ,,Á...jistě." Seku jí opatrně pomohl vstát.
 ,,Promiňte, ale mohl by mi někdo vysvětlit, co se to tu děje?!"ozvala se Adriana.
 Všichni se na ní otočili, jako by už zapomněli, že je tu taky. ,,Eleara nás odtamtud přenesla sem."vysvětloval Keraj.
 ,,Přenesla?"
 ,,Ano, pomocí kouzel."
 ,,Ty umíš kouzlit?" otočila se Adriana na Elearu.
 ,,No, trochu ano. Ale umím jen pár většinou ne moc užitečných kouzel - tohle je z nich nejtěžší. Moje znalosti jsou popravdě velmi omezené."odmlčela se. ,,Moje matka je v tomhle mnohem lepší."
 ,,A proč tě to tak vyčerpalo?"
 ,,Kouzla spotřebovávají energii. A ještě jsem nepřenášela tolik osob."
 Adriana by se ráda zeptala ještě na spoustu věcí, ale přerušil ji Keraj, s otázkou mířenou na Seka. ,,Jak jste nás našli?"
 ,,Nebylo těžké vás vystopovat."řekl a dívka si ihned vzpomněla na svůj nanápadný průchod bujnou vegetací. ,,Vyslechli jsme rozhovor dvou Stínů. Bavili se o vašem zajetí. No, a potom stačilo jen přemoct pár strážných ve vězení."dokončil.
 Adriana měla najednou pocit, že se Seku změnil. Hodně změnil. Už to nebyl takový roztržitý kluk, ba naopak. Vypadal teď opravdu chytře a urostle. Je možné, aby se změnil za pár dní? říkala si.
 ,,Zásadní otázka dne - kde to jsme?"ozvala se Eleara.
 ,,Ty nevíš, kam jsi nás přenesla?"divila se dívka.
 ,,Ne, bohužel to neovlivním."
 Seku mezitím prozkoumával les. ,,Mohli bychom být někde na západním okraji Stinného lesa."zvolal.
,,Já vím kde jsme,"řekla Adriana, když odhrnula pár pichlavých větví a otevřel se jí výhled na krajinu. ,,Doma."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth aletwi Elizabeth aletwi | 8. listopadu 2010 v 12:47 | Reagovat

začšíná to být čím dál tím zajímavější :-D

2 caroline trown caroline trown | 8. listopadu 2010 v 13:13 | Reagovat

To má být ironie? :-!

3 Elizabeth aletwi Elizabeth aletwi | 8. listopadu 2010 v 16:21 | Reagovat

ne nemá jen názor

4 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 8. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

Určitě si to někdy přečtu, ale teď nemám čas...
Smůla jak z kterého pohledu... Jasně, ztratilo to takové to kouzlo, ale je dobré, že to lidi ze třídy přijali v pohodě, takže štěstí v neštěstí...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat