• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

Stíny 8

31. října 2010 v 19:24 | Caroline

 Tma... Bolest... Hlas... až teprve teď začala Adriana plně vnímat své okolí. Otevřela oči. Nad ní se skláněl Keraj.
 ,,V pořádku? Jsi celá?"strachoval se.
 Něco zamumlala, namáhavě se posadila a promnula si bolavé stehno. ,,Kde to jsem?"
 ,,Obávám se že asi vím kde." Keraj se zatvářil znepokojeně.
 ,,A to...?"
 ,,...je dlouhý příběh."
 ,,Řekla bych že mám dost času." utrousila, protože i přes to šero, které je obklopovalo dokázala rozpoznat, že se nachází v nějaké uzavřené místnosti pravděpodobně sloužící jako vězení.
 ,,Jsme drženi v zajetí, pokud sis ještě nevšimla."poznamenal.
 ,,Všimla i bez tebe. Ale kdo nás drží?"
 ,,Oni."
 ,,Kdo?"nechápala.
 ,,Neznám jejich jména. Elfům jsou ale známi jako Stíni."
 ,,Stíni? Jak originální." vyklouzlo jí. ,, A kdo to vlastně je.?"
 Keraj chvíli zápasil s mimořádně odolnou šiškou, která se ne a ne rozlámat na kusy. Když se mu to konečně povedlo, odpověděl: ,,Nikdy sis nevšimla přízraků, kteří chodí po lese? Nikdy sis nevšimla Stínů?"
 ,,Co, nebo koho tím myslíš?"
 ,,Myslím tím je."řekl stroze, jakoby to byla ta nejjasnější věc pod sluncem.
 ,,No samozřejmě..."
 ,,Jsem rád, že to chápeš."
 ,,Já taky. Takže co dál?"
 ,,Stíny chodící po okrajích lesa, kterých sis nevšimla, jsou vlastně oni. Ale dokáží se převtělit i do lidské podoby."
 ,,Tím myslíš ty "duchy" v lese? Neustále tě pozorují."
 ,,Ano, to jsou oni. Nenahání ti strach?" zajímal se.
 ,,Popravdě, trochu ano. Ale na duchy já nevěřím." prohlásila rozhodně.
 ,,Asi bys měla začít... Kde sem skončil?"
 ,,U převtělování."
 ,,Aha...přestěhovali se do tohoto lesa před mnoha lety. Neměli kam jinam jít. Víme totiž, že lidé na ně mají určitý negativní vliv. Takže když lidé osídlili skoro celou zemi, stáhli se Stíni sem. V té době tu žili také mí předkové a ti z toho neměli zrovna velkou radost. Nejprve je chtěli vyhnat díky značné přesile, ale pak s nimi uzavřeli dohodu, výhodnou pro obě strany. Stíni budou strašit a odhánět lidi od lesa - víš přece, jak na les působí jejich blízkost - a elfové je nechají na pokoji. Vymezili jim určitá území a Stíni, ačkoliv nejdříve nechtěli, dohodu přijali. Stačilo vystrašit jenom pár lidí a na dlouhou dobu se v lese neobjevila ani jedna lidská noha.
 Ale za dlouho se populace Stínů hodně rozšířila. Teď byli v přesile oni. Začali osidlovat další a další pro ně neurčené oblasti a Stinní elfové se jich začali hodně obávat. Byli nuceni se stěhovat na stále odlehlejší území. Ustupovali, protože nechtěli válku. I když věděli, že by jí vyhráli. I Stíni věděli, že máme vyspělejší obranu a zbraně. Proto se neodvážili na nás zaútočit. Ale myslím si, že nebude trvat dlouho a poměr sil se obrátí v jejich prospěch."
 Chvíli bylo ticho, protože Adriana přemýšlela o tom, co jí Keraj právě pověděl. ,,Proč si mi o tom neřekl dřív?" obořila se na něho nakonec.
 ,,Neptala ses."
 ,,Je toho ještě hodně, co nevím?"
 ,,Už ani moc ne."
 ,,To sem ráda." řekla s notnou dávkou ironie. Měla pocit, že Keraj před ní skrývá ještě spoustu věcí. ,,Tušíš co s námi udělají?" změnila téma.
 ,,Ne. Vlastně je mi docela záhadou, že nás nezabili. Proč by si s námi dávali tu práci a zajali nás? Očividně jsme vkročili na jejich území a to, zvláště mně, neodpustí. Hodně si to zkomplikovali a ztížili. Máš představu, jak pro ně muselo být náročné přemístit sem tebe, člověka? Nechápu to."
 ,,No, kdyby nás chtěli zabít, tak už bysme byli mrtví."snažila se Adriana myslet pozitivně.
 Keraj omluvně sklonil hlavu. ,,Promiň, že sem tě do toho zatáhl, Adriano. Odpusť mi. Kdybych byl pozornější..."
 ,,V pořádku,"přerušila ho, ,,není co bych ti měla odpustit."
 Zadíval se na ní. Ten pohled jí vliv do žil novou dávku energie. Dostanou se odtud. Určitě se odsud dostanou!
 Ozvalo se zavrzání žalářních dveří následované jejich otevřením. Keraj s Adrianou pohotově vyskočili. Do místnosti vešel mladík, asi stejně starý jako Keraj. Byl až moc pohledný, ale z očí mu vyzařovalo zlo. Černé vlasy ostře kontrastovaly s bílou pletí, na sobě měl hnědé oblečení.
 S hlasitým zaskřípěním dveře znovu zabouchl. Postavil se do rohu místnosti, tak daleko od Adriany, jak jen to šlo a měřil si je pohledem.
 ,,Co chceš?" neudržel se Keraj.
 ,,Ten, kdo tady klade otázky jsem já, ty špinavý elfe!" vyštěkl Stín.
 ,,Dávej si pozor na jazyk!"
 ,,Nebo co? Zmlátíš mě?" šklebil se Stín.
 ,,To bych mohl."zuřil Keraj a opravdu hrozilo, že na něho skočí.
 ,,Můžu se na něco zeptat?" skočila do toho Adriana a postoupila trochu dopředu, na což Stín zareagoval tak, že se stáhnul ještě dál.
 ,,Copak krasotinko?"
 Jeho poznámku Adriana naprosto ignorovala, za to Keraj se rozzuřil ještě víc. ,,Proč jste nás nezabili? Proč nás tu držíte?" ptala se.
 ,,Jste až příliš zajímaví."
 ,,V jakém ohledu?"chtěl vědět Keraj, který se už celkem uklidnil.
 Stín se usmál. ,,Tak například ona," a ukázal na Adrianu, ,,je člověk."
 ,,Dobrý postřeh."neodpustil si Keraj.
 ,,Ale za ještě zajímavějšího považuju tebe."
 ,,Vážně? Jak to?"
 ,,Odpověz mi na jednu otázku: Jak je možné, že si nám vběhl přímo do našeho území?"šklebil se Stín.
 ,,Nevěděl jsem o vás."
 ,,Každý Stinný elf nás přece vycítí na míle daleko. Nesnaž se mi namluvit, že máš ucpaný nos."
 Keraj zůstal zticha.
 ,,A pak, jsi jiný. A já vím v čem. Poznám to."pokračoval Stín.
 ,,Tak povídej!"
 ,,Nejsi Stinný elf a ani člověk. Nebo obojí?"zasmál se Stín. ,,Ubohý kříženče."
 Adriana zalapala po dechu, protože jí právě došel význam těch slov.
 ,,Ty...!"Keraj vypadal jako by chtěl po Stínovi každou chvíli skočit. Ten se jen posměšně smál.
 ,,Promiň, já nevěděl, že tě urazí to, co si."
 Tohle ale bylo na Keraje příliš. Než se Stín stačil pohnout, bleskurychle k němu přiskočil a udeřil ho pěstí do obličeje. Ozvalo se hlasité "křup" - zvuk praskajících kostí. Nejspíš mu zlomil nos.
 Stín se zakrváceným obličejem zuřivě syčel. Při dalším křupnutí si nos rychlým trhnutím narovnal. ,,Za tohle zaplatíš, ty šmejde!"
 Ale to už ho Keraj vzal pod krkem a přitiskl ke stěně.
 ,,Varuju tě..."začal Stín
 ,,Ne, já varuju tebe!" mladík ho vyzdvihl do výšky a způsobil tím, že se Stín začal dusit. Ten ale využil  své pozice a kopnul Keraje do břicha. Tím docílil, že ho mladík pustil a křečovitě se svíjel. Stín neváhal a kopnul Keraje ještě jednou.
 Ale zasáhla Adriana. Přišla k němu a Stín se už neměl kam stáhnout. Chytnul se za hlavu a skučel:,,Ne, nechoď blíž, nedotýkej se mně!"
 Ale přesně tohle měla dívka v plánu. ,,Nebudeš ubližovat Kerajovi!"zavrčela a tentokrát ho popadla pod krkem ona. ,,Nebudeš se mu posmívat!"zesílila stisk.
 Stín se kroutil, svíjel, na tváři mu naskákaly fleky a lil z něho pot. Chraplavě sténal a snažil se popadnout dech. Adriana ještě nikdy neviděla nikoho, na koho by takhle působila její blízkost. Nebylo to tím škrcením, vlastně se ho jen dotýkala.
 Stín ze sebe vydal přerývaný vzdech. Rukou zašátral někam za opasek a než se Adriana nadála, mířil na ní dlouhou dýkou. ,,Odstup!"zasyčel chraplavě.
 Pomalu se od něho vzdálila ke Kerajovi, který se už vyhrabal na nohy. Stín, stále na ní mířící nožem, zrychleně dýchal a držel se za hrudník. Nevypadal moc dobře.
 Ještě chvíli mu trvalo než se narovnal a opovržlivě se na ně zadíval. ,,Vaše budoucnost nebude tak hezká, jak byste si přáli."ušklíbl se a zavolal: ,,stráže!"
 Do cely vběhli dva vysocí muži a uklonili se Stínovi. ,,Tři dny bez vody a bez jídla. A pokud ta holka bude dělat potíže, zabijte ji. Ale toho zkříženého elfa nechte mně."zasyčel na ně.
 Stráže se znovu uklonili a společně se Stínem, který si neodpustil poslední pohrdavý pohled, vyšli ven a zavřeli za sebou dveře. Adriana s Kerajem osaměli.
 Keraj si nasupeně sedl do jednoho rohu cely, Adriana do druhého. Vzpomněla si totiž, co o něm říkal Stín. Zavládlo nepříjemné ticho.
 ,,Nechtěl bys mi něco vysvětlit?" zkusila to.
 ,,Ne."
 ,,Nikdy si ke mně nebyl upřímný. Můžeš začít."stála si za svým.
 ,,Nezlobíš se?"
 ,,Ano! Vždyť já se celou tu dobu stýkám s někým, koho vlastně vůbec neznám! Nevím o tobě nic! Vůbec nic!"naštvala se.
 ,,Řekl bych ti to...později."
 ,,Naše přátelství nemá smysl, Keraji. Copak mi nevěříš?"
 Keraj vstal a popošel až k ní. Položil jí ruku na rameno. ,,Věřím... víc než komukoliv jinému. Pokud ti moc vadí, že jsem půlelf, nedá se nic dělat..."
 ,,Ne, to mi nevadí. Jen to, že jsi mi celou dobu lhal." podívala se na jeho omluvný výraz. ,,Vlastně, je to tak lepší, když jsi... vždyť víš. Už mezi námi nejsou tak propastné rozdíly."
 ,,Jeden z velkých rozdílů je také naše opačné pohlaví..."opravoval ji Keraj
 ,,A to je dobře, ne?"
 ,,V jakém ohledu?"divil se.
 ,,V tom, který se mi začíná líbit...pouze začíná..." řekla a objala ho.
 Keraj si ji k sobě přitiskl a zašeptal jí do ucha: ,,utečeme odsud, brzy...zvládneme to."
 A ona věděla, že to tak je. Určitě se z toho dostanou...určitě.
  
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat