• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

Stíny 4

27. září 2010 v 19:32 | Caroline

Míjeli spoustu domků a chatrčí. Některé z nich byly vystavěny i v koruně stromů a Adriana se na ně nemohla vynadívat. Byly ze všech nejkrásnější a nejspíš v nich žili i ti nejvznešenější elfové. Všude se proplétalo spoustu lián a ty tvořili jakési mosty mezi stromovými domky. Dívka se při pohledu na to trochu podivila: elfové musí mít dost dobrou rovnováhu, aby to dokázali přejít.
 Většina Stinných elfů, které potkávali na Adrianu z uctivé vzálenosti užasle zírala. To je tolik vidět, že jsem člověk? pomyslela si a začala si strkat své hnědé vlasy přes uši. Pak ji ale napadla příjemnější myšlenka: jsem slavná.
 ,,Už jsme tady." oznámil Seku. ,,Až po tobě." Podal jí jakousi větev nebo liánu a Adriana si až teď všimla, že je zapletená do žebříku, který stoupá ke stromovému domku nad nimi. Začala šplhat a Seku ji po chvíli následoval.
 Žebřík končil přímo před zástěnou z vrbového proutí, která měla nejspíš nahradit dveře. Seku, který byl mnohem mrštnější než dívka, ji už odhrnoval. ,,Keraji! Vedu ti návštěvu!" zavolal, vstoupil do místnosti a vtáhl tam i Adrianu.
 Pohledný hnědovlasý mladík, sedící na zemi zvedl hlavu. ,,Co to..." umlkl, když spatřil Adrianu. Bleskurychle vyskočil a dívka uviděla, že je vysoký a štíhlý. Chvíli přemýšlela, jestli na ni zírá, proto, že je člověk nebo na ní vidí ještě něco jiného.
 ,,To je ona."zašeptal Seku poněkud tajuplně směrem ke Kerajovi. Ten po něm střelil hněvivý pohled. Seku si odkašlal. ,,Adriano, tohle je Keraj. Keraji - Adriana." ujal se role představovatele.
 ,,Rád tě poznávám." promluvil mladík.
 ,,Já tebe taky." pokusila se o oslnivý úsměv. Nejspíš to zabralo - teď na ni zíral jěště víc.
 Seku do Keraje nenápadně šťouchl loktem. Ten jakoby se vzpamatoval. ,,Neposadíme se?" Adriana si sedla na zem do tureckého sedu, stejně jako ostatní.
 ,,Mám trochu žízeň. Nemáš vodu?"zeptala se ostýchavě.
 ,,Jasně." Keraj jí podal měch na vodu a ona ho bez přemýšlení vyprázdnila.
 ,,Dlouho jsem nic nepila."dodala na vysvětlenou.
 ,,To si nemyslím. Museli do tebe nalít hodně vody, jinak..." Seku se zarazil když zachytil Kerajův pohled. ,,- bys už nebyla mezi námi."dokončil přesto. Adriana se zastyděla.
 Chvilkové ticho přerušil Keraj: ,,jak ses sem vůbec dostala?" Znělo to zvědavě a obdivuhodně, ale dívka přesto poznala vyčítavý tón.
 ,,Zabloudila jsem. Tak dlouho jsem chodila a motala se, až..." odmlčela se.
 ,,Ty... chodíš do Stinného lesa často?"zajímal se Keraj.
 ,,Ano, ale většinou se neztratím..."
 Teď se vmísil do hovoru Seku: ,,Ani ostatní lidé se lesa nebojí?" Keraj si nenápadně povzdechl.
 ,,Bojí, ale proč..."divila se jeho otázce. ,,Počkat! Proč vám tak záleží na tom, aby se lidé Stinného lesa báli? Nechcete je tady?"
 Keraj si znovu povzdechl a na rovinu přiznal: ,,ne, nechceme. Nepatří sem. Nerespektují naše pravidla."
 ,,A Stinný les je má zastrašit. Samozřejmě."
 ,,Přesně tak. To je jediné přijatelné řešení. Nechceme válku."
 ,,Nemyslíš, že je to poněkud nefér? "
 ,,Jen si chráníme své území. Stejně jako lidé."
 Adriana si založila ruce na prsou. ,,A co vám lidé udělali? Že sem nesmí ani vkročit?"
 ,,To sem neřekl." Keraj se na ní zadíval. ,,Podívej, kam až si se dostala. Věděli jsme o tobě. Mohli jsme kdykoliv zakročit, nebo tě tam nechat umřít."
 ,,V tom případě nechápu proč jste mě zachránili."
 ,,Jak říkám nemůžeme si dovolit nastěhování lidí do Stinného lesa. Káceli by stromy a lovili by zvěř. Ubližovali by lesu. O jednoho člověka nejde. Proto jsme dovolili, abys nás poznala."
 Dívka pochopila, že má pravdu, stála si však za svým. ,,A vy nic z toho neděláte? Nekácíte a nelovíte?"
 ,,Ne. Pokud jde o zvířata, nejíme maso. Elfové jsou vegetariáni. A dřevo získáváme pouze z padlých stromů po bouři."
 Adriana sklonila hlavu. ,,Omlouvám se."
 Ozval se Seku, který celou dobu mlčel: ,,To je v pohodě, viď Keraji. Musím říct, že si dost statečná, když ses odvážila zajít tak daleko. Pro lidi to musí být těžké."
 ,,Ani ne. A díky." omluvně pohlédla na Keraje. Ten se jen usmál.
 ,,Jsem rád, že to chápeš."
 ,,A prosím, neodsuzujte všechny lidi najednou. Někteří by se dokázali smířit s životem, jaký vedou elfové."
 ,,Ano, ale..." jediným soucitným pohledem ho přerušila. ,,Doprovodím tě zpátky. Už brzy se setmí."řekl nakonec.
 ,,A já samozřejmě taky!" prohlásil Seku.

 Během cesty vesnicí, Adrianu něco napadlo. Obrátila se na Keraje. ,,Jakto že bydlíš tam nahoře? Myslela jsem, že v korunách stromů, žijí jen ti nejvýznamější elfové."
 ,,Přesně tak to je. Jsem totiž synem vládce téhle vesnice."
 ,,Vážně? A tvůj otec..."
 ,,Poznáš ho zítra."
 Právě dorazili ke dveřím jejího domku. Keraj je otevřel. ,,Dobrou noc." popřál. Adriana vstoupila dovnitř a dveře za sebou zavřela. Ulehla na postel a snažila se všechno si srovnat v hlavě. Byla celkem zmatená. Po chvíli od toho upustila. Ráno moudřejší večera, řekla si a spokojeně zavřela oči.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat