• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

Stíny

19. září 2010 v 12:14 | Caroline
 Schylovalo se k večeru a ve Stinném lese panovalo šero - ostatně jako už od rána. Sem, na tohle strašidelné místo nikdy nepronikly sluneční paprsky. Bylo to nejspíš tím, že stromy byly hustě natěsnány na sebe a jejich koruny slunce nepropustily. Rozhodně to ale vypadalo, jako by sem slunce ani svítit nechtělo. Což ještě více potvrzovalo všechny hrůzostrašné historky, které si lidé o Stinném lese vyprávěli - a že jich bylo hodně. Nenašli byste člověka, který by sem dobrovolně vkročil - nebo možná ano, ale museli byste hledat hodně dlouho:-).
 Vítr zesílil a šustění listů se pochvíli změnilo v nesnesitelné. A jako mávnutím proutku zase ustalo - v lese se rozhostilo ticho. Každý kdo by se zde ocitl právě v tuhle chvíli by se okamžitě začal ohlížet po zdroji možného nebezpečí. Stinný les vypadal opravdu zrádně. Všudypřítomné křoviny přímo vybízely k tomu, aby se člověk zamyslel, kdo nebo co se v nich skrývá. Vystrašit dokázal i pouhopouhý vznášející se list. Náhodnému pozorovateli by se mohlo zdát, že list byl ze země vyzdvižen neviditelnou rukou, zavinil to však jen poryv větru.
 Setmělo se ještě víc a po lese se začaly plížit stíny. Jako nenápadní pronásledovatelé se pomalu sunuly kolem až člověka obklíčily. A teď by každý nejspíš zpanikařil, zaječel a pelášil pryč co mu nohy stačily. A stíny se plížily dál nehledě na to, že jim jejich "kořist" právě utekla. Už je tedy jasné odkud dostal les své jméno. O stínech se mezi lidmi povídaly různé pověsti. Říkalo se, že jsou to duchové, kteří straší právě ve Stinném lese. Každopádně byly dost strašidelní, a k tomu ještě to hrozné ticho...z toho se dalo velmi snadno zešílet.
 Noci ve Stinném lese byly nejhorší. Pokaždé les zahalila neproniknutelná tma jako černý závoj. Někdo by se nechal mylně uchlácholit v pocitu bezpečí - opak byl pravdou. Sice byla taková tma, že nebylo nic vidět - ani slyšet - ale člověk si musí uvědomit že on je vidětStinný les nebyl tak pustý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Žilo v něm spoustu živočichů a také několik vašich "nočních můr", kteří lovili v noci a žádná tma pro ně nebyla oříškem.

 Věřte nebo ne, právě tady se odehrává náš příběh.

 Ten večer nebyl jako každý jiný. Les to věděl. Kapradiny se rozrušeně ohýbaly, stromy nevěřícně kroutily větvemi. Žaludy zapomněly padat ze stromů, stejně jako listy a stíny zamrzaly na místě. Zvířata překvapeně vylézala z nor a ti větší o to hladověji s výhledem na novou kořist. Člověk a tak hluboko ve Stinném lese!!! To ani ten nejstarší strom, co tu rostl nepamatoval.
 Byla to dívka. Běžela jako o závod, nevšímaje si do krve rozedřených rukou, kterými odhrnovala překážející větve. Po několika metrech už sotva popadala dech. Neudržela rovnováhu, sklouzla po navlhlém mechu a zahučela do křoví. S nadávkami se odtamtud rychle vyhrabala. Už nedokážu dál běžet, pomyslela si, přičemž se rozhlédla po okolí. Třeba se tu někam schovám... A pak jí to došlo. Vynadala si, že ji to nenapadlo dřív a rychle si vyhlédla strom na který se dá nejlépe vylézt. dala se do šplhání. Šlo to celkem snadno, až na to, že jí po chvíli uklouzla noha a ona málem sletěla dolů. Nachvíli se zastavila a mezi listy uviděla svého pronásledovatele.
 Obrovský vlk se plížil po lese s čenichem u země a očividně sledoval její stopu. Dívce při pohledu na něho naskočila husí kůže a neubránila se zachvění. Kdyby nevylezla na strom, určitě by skončila jako jeho večeře. Vlk tiše našlapoval a jen občas nastražil uši. Dívka si uvědomila, jak krásné zvíře to je. Určitě má hlad, řekla si a nejspíš by ho začala i litovat, kdyby jí nevystrašilo vlčí zavrčení. Stratil její stopu. Chvíli vztekle pobíhal kolem, ale pak to vzdal a odběhl pryč.
 Dívka si značně oddechla. Postřehla, že se ochladilo. Přitáhla si halenku víc ke krku a ruce si zachumlala do rukávů. Měla bych rozdělat oheň, pomyslela si. Ale to by musela slézt tam dolů a to se jí vůbec nechtělo. Byla už hodně unavená a tak se rozhodla, že přespí na stromě. Našla si pohodlné místečko s menším rizikem spadnutí. Naposledy se zachvěla zimou a pak usnula. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat