• můžete dávat témata na povídky i vy - TADY

1. kapitola Zdání klame

13. června 2010 v 20:10 | Caroline |  různé
   Celými Rozlehlými pláněmi se rozléhal vřav bitvy. Každé zvíře, každý ať velký nebo malý tvoreček prchal co nejdál od toho ukrutného boje. Země se zbarvila do ruda pod obrovským přílivem krve. Bojovníci padali na zkrvavenou zem s bolestivým výrazem ve tváři. V téhle bitvě přežijí jen ti nejsilnější, to bylo jasné. Najednou přilétlo na pluk ozbrojených vojáků mračno šípů. Ti, kteří se nestihli zakrýt štíty, padli.
   A to všechno viděla na vlastní oči. Seděla nedaleko, ukrytá za keři a truchlila nad smrtí svých nejbližších přátel.

   Lucas sebou trhnul. Byl to jen sen, uvědomil si, jakmile zjistil, že leží v posteli. Ta bitva mu však stále prolétávala hlavou. A ta dívka... Byla opravdu půvabná a zhruba odpovídala jeho věku. Kaštanově hnedé vlasy jí spadaly až po pás a pronikavě zelené oči jí zdobily tvář s ostře řezanými rysy. Ale to utrpení, které musela snášet bylo pro Lucase nepředstavitelné.
   Nemohl si tu myšlenku vypudit z hlavy, a tak si šel opláchnout obličej studenou vodou. Potom se vydal do jídelny, kde už na něj čekala máma. ,,Ahoj, tak konečně si vzhůru," usmála se. Lucas jí pozdravil, posadil se ke stolu, popadl bochník chleba a dal se schutí do jídla. ,,Až se vzbudí Annie, půjdete spolu pomoct tátovi na pole." poznamenala máma. Lucas se nesnažil odporovat. Stejně to tak vždycky dopadne. S jeho sestrou-Annie pracují až do oběda na poli, potom Annie pomáhá mámě uklidit dům a uvařit, on zatím dohlíží na dobytek. Pozdě odpoledne se k němu jeho sestra znovu připojí a jdou společně na louku, kde trhají byliny, ze kterých máma vaří čaj. Někdy se s tátou vydají do vesnice, aby nakoupily potřebné věci a občas je máma po večerech učí číst a psát.
   ,,Ahoj mami a Lucasi!" hlasitý ohlas Annie ho vyrušil z přemýšlení. Vesele došla ke stolu, posadila se vedle Lucase a očividně hledala něco k jídlu. Potom se podívala na Lucase a podivila se:,,tak ty už si stačil sníst celej bochník chleba? A co budu jíst já?" Lucas se koukl na zbytek chleba, který žmoulal v ruce. Sklopil oči. ,,Promiň Annie." Ta se však zasmála a šťouchla ho do žeber. ,,Prosimtě, ty se necháš hned nachytat. Vezmu si něco jinýho." Tyhle její vtípky Lucas nesnášel. A umínil si, že jí to oplatí. ,,A co ty? Vždy tak dochvilná Annie vstávala nějak pozdě, ne? Neříkala si, že tě vždy přesně budí sluneční paprsky?" Annie si odfrkla, ale nenechala se vyvést z míry. ,,To víš, kdybys před moje okno nepostavil ten svůj... Jak tomu říkáš? Krumpáč?" zahihňala se, ,,tak bych se jistě vzbudila včas." Lucas už chtěl něco namítnout, ale máma ho zarazila:,,Už toho nechte a radši běžte pracovat na pole."
   Mimochodem, ten ,,krumpáč", o kterém mluvila Annie vyráběl Lucas podle vzoru táty. Bohužel se to krumpáči podobalo jen vzdáleně, čehož si byl Lucas vědom.
  
   Během cesty na pole začal Lucas opět myslet na to, na co si myslet zakázal. Tolik ho to zžíralo a trápilo, že ten svůj sen nakonec vyklopil Annii.
   Nezdála se být překvapená, rozhozená ani pobavená. Annie měla pozoruhodnou schopnost udržet si svůj rozporuplný výraz. Nakonec podotkla:,,Nevím, jestli ti mám věřit nebo ne. Ostatně, je docela zajímavé, že se ti zdají takové sny." Všimla si jeho zamyšleného výrazu. ,,Nejspíš asi sníš (jako každý kluk) o bitvách, které vyhraješ a staneš se národním hrdinou. Pokud si tohle myslíš, seš blázen." ,,No to teda určitě. O bitvách nesním." zareagoval Lucas. ,,Nejspíš ano. Nebo mi snad chceš říct, že nemáš dost odvahy, abys někdy do takové bitvy šel a usiloval o vítězství?" Lucas se zamračil. I přes svou rozjařenou povahu byla Annie dost chytrá. Vždy ho předčila svou mazaností, vychytralostí a svým důvtipem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

nekopírovat